Seděla jsem po ránu v kuchyni a házela jsem pamlsky svým kočkám. U toho jsem jedla ovesnou kaši k snídani a pročítala maily. Někde jsem četla, že se to nemá dělat, aby měl člověk aspoň chvíli během dne klid, ale nemůžu si pomoct, vždycky mě po ránu zajímá, co se v noci dělo ve světě spamu. Najednou se mi načetl email od Rande Motýl. Tak jsem se lekla, že jsem se na chvíli zapomněla a strčila jsem do pusy tuňákový váleček pro kočky. Fuj. Rychle jsem ho nahradila ovesnou kaší a četla dál. “Dobrý den, připomínáme Vám že za dva dny proběhne Vaše objednaná akce. Pro tuto akci Vám byla přidělena přezdívka “CATWOMAN”.” Tak to je příhodný, vlastně jsem asi fakt taková kočičí žena, když na sebe tak koukám.
Nene, překvapivě jsem se nepřihlásila na swingers party, ale na speed dating. Dlouho jsem se k tomu odhodlávala, až mi jedna kamarádka povídala, že tam potkala svýho kluka. Tak jsem si nechala poslat odkaz a tadáá, dva měsíce uběhly jako voda a už je to tady.
Když jsem jela nahoru výtahem do Žižkovské věže, myslela jsem, že se nervozitou sesypu. Párkrát jsem už absolvovala několik schůzek v jeden týden, ale 15 mikrorand v jednom, se zdála být přece jenom trochu větší soda, než jsem zvyklá.
Všichni dostali drink na uvítanou a desky se svým superhrdinským jménem, kde jsme si měli dělat poznámky. Díky bohu za ten drink, protože jsem si fakt nepřipadala připravená na to, promluvit si s patnácti týpkama za střízliva. Rozsedali jsme se každá holka ke svému stolečku. Já měla číslo 6. Dokud jsme si povídali s holkama, tak to byla docela pohoda. Všechny mi připadaly jako že jsou na tom tak podobně jako já, a tak jsme společně netrpělivě očekávaly pány.
Ke mně si jako první přisedl Spiderman. Nebyl na speed-rande poprvé, a tak mi řekl abych si hlavně psala dobrý poznámky, protože si na konci nebudu nikoho pamatovat. Taky mi pověděl, že to posledně s tou holkou nějak nevyšlo, a tak je tady znova. Vypadal trochu jako psychopat, takže kdybych ho potkala někdy v noci v temný uličce, tak jsem asi dost nervózní, ale evidentně ho nějaká holka musela posledně schválit, takže mám asi jenom takový vylekaný vkus.
Jako druhý mě navštívil Thor. Fakt pěknej namakanej týpek ve světle modré košili, který vypadal že na speed dating zabloudil z vyhlídky o patro výš a náhodou tady už zůstal. Nejenom že byl hezkej, ale taky se zdál být vtipnej, když jsme zabrousili na rozhovor o sci-fi literatuře. Neshodli jsme se sice na žádném konkrétním autorovi, ale aspoň se budeme mít o čem bavit příště. Thor dostal plný počet bodů a měla jsem chuť s ním odejít od svého stolu navždy. Po chvíli sebezapření jsem ale zůstala, abych dodržela pravidla.
Další dva adepty na seznámení si nepamatuju. Buď jsem byla z Thora tak mimo, že jsem nedokázala vnímat někoho dalšího, a nebo jsem si zapomněla psát poznámky, jak mi radil můj první psychopat.
Pátý byl natěrač oken s přezdívkou Superman, který vypadal, že kdybych se náhodou moc opřela o stůl a ten do něj ťuknul, tak se rozpadne na malé kousky. Asi nikdy v životě jsem neviděla nikoho, kdo by byl tak hubenej jako on, a protože jsem se bála, že bych mu ublížila jenom kdybych zvedla hlas, tak výběrem neprošel, i když byl docela vtipnej.
Další dva bych nazvala Pat&Mat. Jeden z nich, přezdívkou Ant-Man mi celé 4 minuty vykládal o tom, jak celý den opravoval okna ve svém bytě. A druhý, přezdívkou Daredevil mi pro změnu celou dobu povídal o tom, jak v práci čistil odpoledne okap, protože pracuje jako školník. Těmi opravami se mi oba dva trochu slili, vlastně si ani nejsem jistá, který dělal okna, a který okapy…
Po sedmém okapáři byla naštěstí přestávka, která se hodila k tomu, abych si objednala další drink na vzpamatováni a probrala s holkama, jak jsou na tom ony. Překvapilo mě, že ne všechny měly pocit, že Thor je ten jediný a dokonalý muž dnešního dne a jedna z nich byla dokonce tak odvařená z Ant-manových oken, že nemluvila celou pauzu skoro o ničem jiném. Ty se k sobě vlastně docela hodili…
Po pauze mi na stole přistály desky Batmana. Obrýleného vysokého týpka s hnědýma očima a podivným sestřihem vousů. Sršel vtipem od začátku až do konce našich čtyř minut a říkal mi, že si sem přišel v klidu popovídat, tak ať ho hlavně nevyslýchám jako ta holka, co sedí na pětce. Uf. Co bude říkat asi té další o mě?
Další ke mě přišel Iron man. Inženýr v červených kalhotách a v tričku s límečkem. Sice nebyl až tak vtipný, ale byl asi tak podobně zastyděný jako já, takže mi byl sympatický. Když jsem mu pochválila kalhoty, tak mi prozradil, že si je vzal proto, že američtí vědci zjistili, že červená barva u pánských kalhot zvyšuje atraktivitu muže o 30%. A americkým vědcům věří přece každý.
Následující tři pánové mě úplně nezajímali a navíc už jsem byla dost unavená, a tak jsem je moc nevnímala.
Mr. Fantastic byl tak fantastickej, že jsem si poznamenala, “v zimě hodně cvičí a v létě někam chodí.” Byla jsem z něj úplně unesená, takže jsem nemohla ani dávat pozor na to, co říkal. Toho určitě zakroužkuju a jestli on mě taky, tak myslím, že “hodně budem někde”…
Captain America, který přišel po tom fantastickym klukovi, byl taky docela v pohodě. Akorát měl na sobě svetr se zipem, který trochu srážel dojem a navíc byl ajťák, což mě trochu odradilo, protože o ajťácích kolují takové zvláštní řeči. Toho asi s klidem nechám nějaké jiné.
Jako poslední se ke mě dostal výrazně plešatý týpek ve žlutém tričku, který si dal na kuráž zřejmě víc než my všichni ostatní dohromady. Byl tak vtipný, že mu trvalo skoro celé 4 minuty, než mi prozradil, jakou má přezdívku. Pořád dokola opakoval nějaké vtipy a smál se jim tak hlasitě, že jim nebylo rozumět. Když se mu povedlo mi prozradit svou přezdívku, tak jsem vlastně ani nebyla moc překvapená. Byl to Dr. Strange.
A konec, hurá. Sice už jsem si trochu zvykla a po druhém drinku jsem byla trochu víc v pohodě, ale i tak. Moc potenciálních budoucích pohromadě mi nedělá dobře. Kopla jsem zbytek koktejlu, zakroužkovala jsem Thora, Iron mana a Mr. Fantastic.
Po klikaté cestě domů mi přišel email, že mě zakroužkovali Thor a Iron man, takže se spolu můžeme domluvit mailem. Nechala jsem jim šanci aby se mi ozvali sami a mezitím jsem si udělala čaj. Než jsem ho stihla dopít, oba dva mi napsali s otázkou, kdy se mi hodí s nimi potkat, a tak jsem si je domluvila na příští a přespříští týden. Valentýn se stejně asi už nikdy neozve, tak proč to nerozjet.
Když jsem dopila čaj, našla jsem na dně jednu docela nenápadnou kočičí granuli. Celou dobu jsem si říkala, že ty bylinky dneska chutnaly nějak jinak než normálně. Jestli se ze mě náhodou nestává ta Catwoman doopravdy.
Hurá! Konečně zase nějaký zajímavý příběh. 🙂 Jak je možné, že ten speed dating proběhl? Mně k tomu jednou naverboval kamarád, ať tam du v den, kdy tam jde on a nakonec nám bylo napsáno, že není dostatek účastníků, tak jsem to vzdal a nevím, jestli jsem teda o něco přišel z toho popisu. 😀