S Valentýnem jsme spolu trávili tolik času, až mi to bylo divný. Spal u mě skoro každou noc, doprovázel mě do práce, chytal mě za ruku na veřejnosti a vůbec, dělal spoustu věcí, které jsem neznala. Spali jsme spolu asi tak třikrát denně tak dlouho, až jsem dostala zánět močových cest a musela si dát nedobrovolnou pauzu ve většině zábavných aktivit, které jsem v tu chvíli chtěla dělat. Od té doby to mezi námi maličko ochladlo, ale to se dalo vcelku čekat. Občas jsem měla pocit, že je Valentýn myšlenkami jinde, ale vždycky když jsem se ho zeptala o co jde, tak mi říkal, že mi to časem poví, že to je taková citlivá záležitost.
Den před naším plánovaným výletem na Říp jsem dostala antibiotika, a tak jsem se musela šetřit. Slíbili jsme si, že to vezmeme zvolna, půjdeme tou nejpomalejší možnou cestou a budeme dělat hodně přestávek. Valentýn koupil lístky na vlak online a stáhnul si aplikaci, kde se dalo snadno zjistit, kde všude se dá jít v okolí Řípu na pivo. To mě trochu překvapilo, protože jsem měla ty antibiotika, takže jsem samozřejmě nemohla pít. Navíc jsem si představovala ty naše přestávky trochu jinak.
Naše první pauzička byla ve Ctíněvském pivovaru, kde Valentýn ochutnal všechny Podřipské speciály, snědl klobásu, vykouřil 15 cigaret a ještě si vzal petku desítky s sebou do baťůžku, aby náhodou nezemřel žízní, než dojdeme nahoru na kopec. Já jsem vypila jedno nealko pivo, které chutnalo skoro jako voda, akorát hnusnější. Byla jsem vděčná za to, že měli brambůrky, protože nic jiného veganského se spolu s podřipským pivem chroupat nedalo. Čert vem palmovej olej. Majitel pivovaru si z nás dělal srandu, že vypadáme nějak moc zamilovaně, a že jestli plánujeme brzy nějaké děti, tak bych se měla opřít zády o tu kapličku nahoře a do roka prý budu v tom. Valentýn trochu zesinal a já jsem dodala, že na tohle máme ještě čas, ale pomalu jsem začínala přemýšlet nad tím, jak se budou jmenovat naše děti. I tak jsem měla chuť pivovarníkovi vysvětlit, že pár dní sexuální abstinence se zamilovanýma lidma udělá svý.
Po třetím speciálu jsme se vydali nahoru do kopce a když můj milý asi po 200 metrech a dvou cigaretách začínal otevírat pet lahev před chvílí zakoupeného piva, začínala jsem mít pocit, že jsem začala chodit s alkoholikem. Šli jsme pomalu nahoru do kopce abych se nezadýchávala, a aby Valentýn dokázal jít rovně, takže nám cesta místo 40 minut trvala asi 3 hodiny. Než jsme vylezli nahoru, byla půlka petky vypitá a my jsme se mohli kochat výhledem jedné z obnažených skal. Málem to nebyla jenom skála, kdo by skončil obnažený, ale naštěstí šla okolo banda turistů, a tak jsem Valentýna přesvědčila, že mě tady osahávat nemá. On mi začal tu chvíli naléhavě šeptat, že mi musí něco říct, ale neznámí turisti už se nám smáli tak moc, že jsem ho radši odtáhla na cestu ke kapličce.
Tu nám ale po několika set metrech zastínila chata s občerstvením. Tam měli nejenom veganskou polívku, kterou jsem si s radostí objednala, ale taky dva druhy piva, které “jsme si” samozřejmě dali taky. Když Valentýn dopíjel druhé pivko a požužlával pátou cigaretu, zeptala jsem se ho, jestli takhle pije a kouří normálně a nebo je tohle nějaká zvláštní událost, a proto se snaží úplně zničit. Na to mi odvětlil, že toho hodně vydrží a na stvrzení svých slov, si škytnul. Zkusila jsem mu navrhnout, že by nemusel tolik pít, když jsme teď spolu, a on mi vysvětlil, že spolu přece nechodíme. Aha, tak nechodím s alkoholikem.
Já tomu teda nerozumím. Spíme spolu. Chodíme společně ven za ruku, do kina, na náplavku. Trávíme spolu většinu volného času. Ale ne, nechodíme spolu. Nedávno mi jeden kamarád říkal, že dřív to bylo tak, že se lidi vzali za ruku a už spolu chodili. A dneska je to tak, že se spolu lidi vyspí, snědí spolu kamion večeří, jedou spolu na čtyři dovolené, pořídí si pět dětí, a pak se teprv začnou bavit o tom, že spolu teda budou chodit. Tak jo, kamarád má asi pravdu a já bíjěju nynčko z minulýho století…
Po pivech u vyjasňovací chaty jsme šli k té těhotenské rotundě, která byla kousek za ní. Byla taková malá, opadaná a celá pokreslená srdci s nápisy M+A, Z+V, T+L, a tak. To je totiž přesně to, co člověk nejvíc potřebuje, když se čerstvě dozví, že s někým nechodí. Valentýn nicméně trval na tom, že si u kapličky uděláme selfie se srdíčkem E+V. Asi je to velkej fanda Evy a Vaška a chce jim to potom z lásky poslat. Já jsem se celou dobu snažila ke kapličce točit bokem, takže buď jsme nebyli vidět my dva nebo srdce a nebo ani jedno. Když mě Valentýn vybídl, abych se otočila k tomu foťáku normálně čelem a nedělala kraviny, tak jsem si řekla, že si o to sám řekl a napálila jsem to zády do té oprýskané těhotenské kapličky. Cvak. Ani to nebolelo. Tak schválně jestli to bude holka nebo kluk…
Po cestě dolů z kopce mi nebylo úplně do řeči. Zase jsem totiž chodila s někým, s kým jsem vlastně nechodila, a navíc jsem s ním teď měla mít do roka děti. Bezva. Mezitím, co jsem přemýšlela nad nespravedlností svého vesmíru, Valentýn dopil zbytek pet lahve podřipského piva a dokouřil druhou krabičku cigaret. Následně vytáhl z batohu novou krabku a lahváče, které si vzal na cestu jen tak “pro jistotu”. Pomaličku jsme docházeli k vlaku ve Vražkově a já jsem byla čím dál rychleji dost naštvaná.
Přijel vlak, my jsme nastoupili a dosedli do narvaného kupé. Najednou měl Valentýn oči jen pro mě, vůbec si nevšímal spolucestujících, naklonil se ke mně a řekl mi, že mi to teď všechno řekne. Nadechla jsem se jeho pivního dechu a připravila se na nejhorší. On se taky nadechl. A usnul… Spal skoro bez přestávky celou cestu, ve všech třech vlacích, takže jsem ho musela neustále budit a podpírat při přestupech. Chvílema navíc chrápal na celé kupé nebo na celý vagón, podle toho jak šikovně jsem ho zvládla usadit. V tu chvíli jsem byla nakonec fakt ráda, že spolu nechodíme.
V Praze jsem ho probudila definitivně a on mi se sladce opilým úsměvem pověděl, že mě teď doprovodí domů a všechno mi to vynahradí. Paráda. Dost jsem o tom pochybovala, ale přesto jsem se rozhodla, to s ním ještě zkusit.
Přišli jsme domů a já jsem pustila písničku “When a man loves a woman” a Valentýn se omluvil, že musí jít na velkou. A tak jsem tam seděla, poslouchala tu slaďárnu a nebyla jsem si jistá, jestli budu spíš zvracet z toho, že jsem snědla za celý den jenom brambůrky a zelňačku a nebo brečet z toho úžasnýho kluka, co zrovna pospává na mým záchodě. Nalila jsem si panáka slivovice na uklidnění a kopla ho do sebe. Hned jsem začala být trochu nervózní z těch antibiotik a tak jsem vytáhla z koše na tříděný odpad příbalový leták. Přečetla jsem si ho a ejhle, o nepití alkoholu se tam nic nepsalo. Možná, že by ten den vypadal úplně jinak, kdybych četla příbalový letáky. Vzala jsem si na sebe svou noční róbu a vydala se do peřin. Já jsem vážně asi z jinýho století.
Haha, tenhle Valentýn mi až nápadně připomíná jednoho Štěpána, co mi taky takhle usnul, v půlce důležité konverzace, ve vlaku 😀 pivo pil taky po litrech.
A dozvíme se někdy, co ti vlastně chtěl tak důležitého říct? Fakt mě to zajímá! 😀
Doufám že se to dozvíme všichni 😀